Prý, že jsem už dlouho nepsala...Tak tedy píšu.

Dnešek začal obvykle jako každé úterý. První hodinu jsme měli Šamana – našeho nového učitele na History of Art. Ani nevím, koho napadlo, že ho budem přezdívat Šamanem, ale je docela divnej a k němu to prostě už sedí. Takže. Šaman se nám snažil první hodinu oživit znalosti z minulého roku na téma Klasicismus a Romantismus, který jsme měli loni se slečnou Janou. Myslela jsem, že to bude katastrofa a po tomhle roce už nebudu mít vůbec žádnou šanci odmaturovat, ale nakonec se ukázalo, že Šaman není zas tak špatnej. Na rozdíl od Jany, nám dává jen ty důležitý věci a né padesáttisíc malířů, když důležitých je jich vlastně jen 5.:D

Po hodině s Šamanem následovala hodina History of Adver s profesorem Dvořákem – přezdívaným Celerem – podle toho, že vždy říká – buďte zticha, nebo vás rozsadím jak celery. Předloni dokonce dostal o maturantů koš plný celerů :D Od té doby je to prostě Celer. Loni jsme s ním měli jen jeden předmět, takže jsme se na jeho hodiny opravdu všichni těšeli, přestože hodně diktuje a po každý hodině máte tak 4 stránky zápisu, ale jeho smysl pro humor se opravdu musí něchat. Ovšem, nebylo by to tak únavné, kdybychom ho neměli na 4různé předměty a po včerejší 3hodinovce mi ty hodiny už trochu lezou krkem..a že nejsem sama, kdo to tak vidí. Takže se ten dnešek opravdu táhnul. Po vyčerpávající hodidě reklamy následovala další šílenost v podobě paní učitelky Čmelákové a její podání českého jazyka v literatuře. Vzhledem k tomu, že jsem byla jedna z mála, co si (bohužel) přinesla čítanku, byla jsem donucena číst jakýsi text, jehož obsah jsem totálně nepochopila jen ho tupě četla a co nejrychleji, abych to měla už za sebou. Bezva.

Jako poslední mě dorazila dvouhodinovka Písma. Tak. Povím vám, ta učetelka je samotný dˇábel, alespoň já to tvrdím. Je tvrdohlavá a zabedněná, neochotná a já nevim jaká ještě. Každopádně je výbušná a hádavá, takže 20minut z jedné hodiny ztrávila tím, že se hádala s polovinou mých spolužáků. KATASTROFA! Rozpoutal to Štěpán, přidal se Michal pak se do toho zapojila tradičně Kačena a dorazil to Brukner, kterej projevil svůj názor na věc. Štěpán řekl, že se na to může vykašlat a vůbec tam chodit nemusí, když ona není schopná mu vysvětlit jakési funkce AI, když ji o to slušně požádá a že to s ní asi bude řešit pomocí jakéhosi vyššího orgánu :D No bylo to strašný. Hádali se tam jeden přes druhého. Já si zatím psala esemesky s Hallie a doufala, že mi ten mobil nezabaví :D Pak byla konečně hodina volna.

Řekla jsem si huráá, ale vzápětí mi došlo, že to zas tak fajn není. Byla za mnou teprve polovina dne. Hodinu volna sem ztrávila zcela sama, jelikož Lucca zas šla ze markem kamsi do háje a Hallie měla hodinu. Zůstala jsem tam upně sama. Uvažovala jsem nad obědem ve školní kantýně, ale po tom, co jsem tam zahlídla, mě nějak přešla chuť, tak jsem se vydala do Tesca.

Po volné hodině následovala údajná hodina PZO, která nebyla a spojila se s následujícími 4mi hodinami fotky. Losovali jsme si jako u maturit čísla, pod kterými se skrývaly plastiky umístěné různě po Praze. Vytáhla jsem si číslo 9. Moje plastika – Eliška Krásnohorská. Jop moje nová kamarádka na následujících 14dní. Musím ji nafotit. Je to sice fajn socha, jen mám lehký problém – je bílá. Takže bude problém s expozicí. S Hallie jsme v komoře vyvolaly film a pak jeli na Karlák okouknout tu mojí novou kámošku. Budu tam ale k mé smůleš ještě zajet párkrát a udělat si skici a vychytat správnou dobu, kdy na ní půjde sluníčko, jelikož je uplně blbě zastíněná stromy.
Odpoledne pak ubíhalo v celku rychle. S Hallie jsme nafotily „pár“ fotek :D Bude asi nějaký čas trvat než se k nim dostanu, ale brzy sem nějkou dám ;) A oslavily její narozeniny. Jop, bylo to fajn až na to zdlouhavý dopoledne. Uterky fak nesnášim, už jen proto, že máme do 18ti a taky proto, že máme dopoledne tak hroznej rozvrh. Uplně mě to vyčerpalo, takže to balim a jdu si lehnou.

The next day.

Je pátek a já kupodivu nemám co na práci. Jen tak tu sedím a přemýšlím o životě. Dneska mě po cestě na metro doběhl Jirka s Kubou. Bude točit film, nabídl mi dělat klapku a skript, tak jsem to okamžitě přijala :) Už se na to těším, bude zase sranda a každá zkušenost je pro mne v tuto chvíli opravdu cenná. Má to ale lehký háček. Bude se točit o víkendech – zářijové a říjnové soboty a neděle. Které to budou se zatím ještě neví. No a já mám na 3 soboty v září domluvenou výpomoc v našem fotografickém obchodě. Takže to budu muset nějak vyřešit. Další věc se dneska změnila. Přes noc na dnešek se mámině nejlepší kamarádce narodila holčička a já jí slíbila, že jí vyfotím v porodnici, udělám nějaké památeční pěkné fotky – jdeme tam tuto sobotu – asi tak 2hodiny poté, co zkončím v práci. No jo, ale po práci jsem měla jít ven s Vláďou a vzhledem k tomu, že na něj nemám číslo a momentálně nám už druhý den nejde internet (měli ho dneska zapojit, ale nevím, zadali dorazí) tak nevím, jak mu dám dopředu vědět, že to neplatí, když dneska je pátek a zátra se máme jakože sejít...

Next problem – v Doxu se má počínaje 15.zářím konat každý druhý čtvrtek Filmbreak s lidma z filmové branže. Tam bych chtěla chodit, ale každý čtvrtek budu mít od konce září špaňělštinu a časově se to kryje..Achjo..Takže můžu jít jen na ten 15.září. Alespoň něco. Loni to totiž bylo fajn. Ten poslední byl s Janem Svěrákem, ani bych nevěřila, jak fajn je to člověk...fakt..Frankie se má, takovýho tátu bych si přála mít doma :)Zajímalo by mě, co asi dělá Sue, snad jí nevadí, že jsem jí krapet zkrátila jméno..píše se to líp, když je to kratší :) (Suziex → Sue) Nejspíš má spostu práce do školy nebo naopak objevuje Švédsko.

Dneska jsem několikrát potkala Honzu. A nic. Je to uplně obyčejnej člověk jako každej jinej a já sama sebe konečně přesvědčila o tom, že to opravdu byla ztráta času. Naopak po cestě ze školy když jsem šla s Jiroku, Kubou a Luccou, tak jsme potkali Frantu..teda on nás spíš míjel. Popřál nám všem hezkej víkend a se sluchátkama pokračoval dál... nejspíš domů. Ujel nám v předešlém metru. Bylo mi ho trochu líto, když jsem ho viděla. Uplně se mi vybavil obrázek dokonalého páru roku – teda alespoň podle mě.. Moc jim to s Katie slušelo. Je teď ještě uzavřenější než rok předešlý, než s ní začal chodit, alespoň mě to tak příjde..a nebo možná jen vyšlo slunce a do všeho se zamotala realita a fakt toho, že letos maturuje. Nemá oporu jako Katie jeho v loni .. Řekla bych, že jí bude potřebovat, ale ona už na to kašle..odmaturovala a teď už asi se připravuje, jak za pár týdnů nastoupí na DAMU, nebo kam se to vlastně chystá...Ovšem to je jen jeden ze 3 pohledů na tuto situaci – ten můj. Záleží na tom, co se vlastně mezi nimi stalo a jak to vidí oni...no, to je jejich věc..jen je mi to trochu líto. Je to hezkej kluk a ten depresivní a smutnej výraz a nepřítomnost ve vlastním těle mu nesluší...

Co dál? Tak třeba, jak jsem psala včera o té temné stránce naší třídy. Dneska nabrali dalšího člena – Martina – propadlíka od Šeříka ze třídy. Na to sem poznamenala, že k nám mohl rovnou propadnout Šeřidlo nebo Míla....ale v zápětí mi došlo, že by sice byla sradna, ale Kačena by si opět vychutnala drby, jelikož ty poslední se týkali právě tehle dvou a mě..takže ehm...:D Nakonec jsme se s Luccou shodly, že bychom uvítali propadnutí Frankieho k nám, třeba by to nebylo tak špatný..rozhodně by to bylo lepší než Brukner...Ten je totiž stejně tupej jako Michal..nemusím ho popisovat..prostě si představte Michala číslo 2 bez těch svítivě zelenejch tenisek a o pár cm menšího kluka..a máte to.. už víte o kom mluvim :D Ale zase na rozdíl od Michala bude dobře fotit..sice ho moc neznám, ale vím, že fotí skoro na všech školních akcích, tak jako já a on navíc fotil fotky pro školní kalendář, takže … nemám co dodat.. možná je tupej a drzej, ale fotit umí.. a to se tu cení.

Baví vás to číst? Článek plnej keců a mých názorů a pohledů na věc? Asi ne.. Pravděpodobně jste to ani sem nedočetli a zkončili v první časti :D No nevadí.. Jsem tu stále :D

Ani nevím, jak to bude v pondělí. Máme se už učit „ na ostro“ takže v tý škole ztvrdnu cca do 16ti...
A v úterý si to dáme až do 18ti …. BEZVA.

Stále tu sedím a poslouchám písničky, píšu a píšu. Na stole na mě čeká Vlčí Jáma od Glazarové – nesnáším českou literaturu – I hate it! It is so boring..... Takže mám takovej dojem, že tam bude ležet ještě hodně dlouho.. :D I dont know whether I will read it, becouse it is so boring! At least for me..

Já mám radši Anglickou..nevím proč, ale např. moje oblíbenkyně Emily Bronte píše tisíckrát líp a zábavněji – tedá né že by to bylo nějaký veselý..je to spíš drama .. škoda že napsala jen jednu knihu... Ale její sestra - méně známá – Charlotte Bronte, taky nepíše špatně :) No opravdu! Sami to můžete porovnat! Málo lidí dokáže napsat tak kvalitní příbeh plný lásky, nenávisti a touze o pomstě...tak silný a přitom jednoduchý... četla sem to asi 3krát...

Tak napsala jsem článek plnej hovadin :D Úkol splněn.

Joooo a mám nový hodinky :D

1.september – how i came late :D

Ano, nějak jsem to nestihla a přišla jsem pozdě.. No měli jste vidět Cukrův propalující pohled plný vzteku...Taky se tak vztekle zeptal, jak je možný, že jdu první den pozdě...Je to divný. Věděla jsem to už večer, když jsem si psala s Luccou. Říkala jsem jí, že příjdu.. ikdyž jsem si z toho dělala legraci, přesto jsem o tom byla přesvědčená.
Naštěstí jsem nebyla jediná. Na rozdíl od Kačeny jsem přišla jen o 10 minut...ona dorazila se zpožděním 35ti minutovým (prý si musela něco vyřídit..ovšem nedodala co, ikdyž se Cukr zeptal potřetí..)... A tak zkazila moje nadšení, jelikož jsem se domnívala, že neprošla do třeťáku...Michal sedící přes uličku zasechl moje zoufalé tiché znechucení a hodil po mně divnej pohled..dělala jsem, že to nevidím .. On totiž patří do tý ,, její ´´ skupinky .. (dodala bych plné idiotů, ale nechci být hnusná...ikdyž...jo, plná idiotů! :D ) a nedá na Kačenku dopustit... Marný, kdyby se kamarádil třeba s Dejvem, tak by nemusel dvakrát opakovat ročník a celá škola by o něm nevěřela, že má místo mozku slámu...
A jaká je ta jejich parta?? No asi takhle bych je popsala :
Michal – nejvyšší (cca 190cm), nejdrzejší a nejblbější kluk ve třídě... Fakt, s nim se nedoruzumíte ikdyž jste na něj sebevíc milí, ikdyž se sebevíc snažíte s ním vyjít...Nosí svítivě zelený tenisky – takže si ho hned každej pamatuje a je vidět na sto mil. Hnědovlasej a obličej trochu jako Hurvínek.. :D

Káča „Kačenka“ - Drzá (jak na spolužáky, tak na učitele) malá peroxidová blondýna se světle šedivýma očima(občas lidi říkají, že má vlčí oči – nejsou to čočky, já bych řekla, že to jsou spíš oči ďábla – ona taková totiž i je). Myslí si o sobě bůhví co, chodí několikrát týdně za školu a kupodivu jí to prochází..Chodila skoro se všema naivníma klukama ze školy – a to myslím naprosto vážně, normální hodnej kluk by si ji nikdy nevybral – teda, alespoň to tvrdím já. Já ji totiž s žádným takovým nikdy neviděla. Nevím, zdali chodit je to správný slovo...ona s nima totiž jen spí... Takže asi tak. Když si ale kdokoliv dovolí Kačence říct křivého slova, ihned se v ní začne vařit krev jak voda v hrnci a než se nadějete, příští přestávku o vás kolují různě smyšlené drby po celé škole...Věřte, mám s tím zkušenosti. Měla jsem tu čest, to dočinění s ní minulý rok. Já vydržím hodně, ale nenechám si nic líbit – speciálně jí to oplácím plnou parou...Takže taky nejsem uplněj andílek, ale tak, kdo je... :)

Štěpán – Dredatej blond´ák plnej ironie, někdy sjetej trochu, ale vždy s mírou... Umí s ním být sranda, ale my dva si moc nerozumíme..ale když má den, dá se s ním i kecat. V předmětech nic moc, ale ve fotce má skoro vždy všechno a správně! Toho ta fotka baví. Když ho poprosíte, tak vám poradí, když má den, tak i pomůže. Není zas tak špatnej....

Janek – Hodnej kluk, co se kamarádí se Štěpánem – jsou to nejlepší kamarádi ze třídy a seděj vždy spolu v poslední lavici uprostřed. Ty s noťasama – nedaj se přehlídnout. Je dobrej v ájině, někdy se spolu bavíme, ale vždy to má nějaký důvod...nikdy to není tak, že by jsme začali kecat o tom, jak bylo o víkendu.. to ne...nikdy jen tak..na to má svojí partu. Kdykoliv a cokoliv..dobrák. Je tichej, takže nikdy na něj nejsou ztížnosti..podle mě do tý party nepatří..on se tam řadí jenom kvůli Štěpánovi..nebýt Štěpána, tak se s těma ostatníma snad ani nebaví...Vypadá trošku jako Clark Kent ze Smallville :D Jo, je skoro stejnej.. Když jsem mu řekla, že mi ho připomíná jak vzhledově, tak povahově, tak se zasmál a řekl, že ten seriál nezná :D No možná je to tak lepší, že ho neviděl..zjistil by, že má dvojče :D
Tak to je ta temná stránka třídy.
A jinak? Potkala jsem Šeříka, teda ne tak uplně.. zahlídla jsem ho z profilu..a....nic. Prostš nic. Snad je to pryč. Ikdyž jsem po ránu ztuhla, když sem viděla jeho bílýho Saaba zaparkovanýho před školou... Vybavilo se mi tolik vzpomínek...Když jsem ho ale zahlídla (byl opálenej – což mu teda mimo jiné vůbec neslušelo) spíš sem pocílila vztek ho něčim praštit. Nevim proč. No zítra se s ním asi potkám naživo, takže to bude asi jiný..a když ne, tak ho třeba i něčim praštim :D

Sem jelen.

Jo asi jo. Já ten Blogger stále nemůžu pochopit a to je na rozdíl od Tumblru v češtině! Fakt to nechápu. Jeden den mi to smaže příspěvek a není k nalezení a druhý den se tam zas objeví a ty následující zmizí...Alespon se změnila jedna věc..tentokrát mám ty příspěvky uložený. Jsem zvědavá, zdali do zítřka zase zmizí...

Taky sem přidala další týden na Week of Life, ikdyž sem tam pomalu neměla co dát a když sem to začala nahrávat, zjistila sem, že mi spouta fotek chybí..Takže sem pak běhala další půl hodinu po pokoji a přemýšlela co vyfotím, abych měla fotek dost.. Jsem zvědavá jestli někdy přidám týden, který by obsahoval fakt fajn záběry.. no asi ne..nemám na to tolik času..škoda...

Dneska asi poprvý mi to v obchodě uteklo strašně rychle.. Největší sranda byla s Francouzem, kterej uměl minimálně anglicky a lehce špaňělsky. Já mu povídám, že francouzsky neumim, leda tak špaňělsky. A on na mě dvě slovíčka ve španělštině a pak mlel ve frájině. Tak mu opakuju : ,, Yo no entiendo, puedes hablar en espaňol, porfavor? ´´ A on jako že jo a motal do toho tu frajinu..no byla sem fakt zmatená..nakonec sem pochopila jeho problém s pamněťovou kartou a snažila sem se mu vysvětlit, co s tim má dělat..joooo, marný.. Tak sem si řekla, že se na to můžu vykašlat, zapla google a nechala si to přeložit do frájiny...No někteří cizinci..to jsou extra případy. Když už konečně řeknu několik souvislých správných vět ve špájině, tak on zas nezná ty slovíčka, co já používám..fakt bezva. :D

Pak dorazil ten magor Martin, no jeho šokovanej výraz a nedostatek slov co říct, když si uvědomil, že tam stojim, mě fakt dostal...Sem myslela, že dostanu záchvat smíchu a složim se tam..ale pokusila sem se to vydržet..on se nezdržel .. Zdrhal co nejrychleji to šlo a pak se musel vrátit, protože mu došlo, že si nevzal zakázky na další den.. :D Fakt magor..a to Lucce tvrdil, že se změnil..neřekla bych...uvidíme v Září. Nějak se mi do tý školy nechce, ale zároveň se i tak trochu těšim... :))

My rural vampire.

Myslím, že ne všechny věci jsou tak strašné a nudné jako se na první pohled jeví.

Někdy nám připadá, že nemůžeme jít dál, že se některé věci nemůžou stát, ale přesto jdeme dál, a věci kolem se dějí. Každou setinu vteřiny se mění Svět kolem nás. Jen ti z nás, kteří mají dostatek času a trpělivosti si těchto maličkých změn mohou všimnout. Je to něco jako poklad schovaný v maličké plechové krabičce několik metrů pod zemí.

Když sem byla malá, jezdila jsem k prarodičům každé prázdniny. Pokaždé, když tu byla sestřenka, tak jsme podnikaly nějaké dobrodružství, pokaždé jsme se zabavily… Čas od času nás děda vzal na hřbitov a když děda šel pro vodu, tak jsme se rozutekly po hřbitově a pátraly po zajímavých hrobech. Nevím proč, vždycky mě hřbitovy něčím přitahovaly..jako když vás někdo lákal do cirkusu nebo na řetízkář .. sem asi divný dítě :D



Jednou jsme narazily na takový starý hrob ve tvaru rakve ( jen bych asi měla zmínit, že ta ´rakev´ byla z kamene… ) Obyčejný starý hrob. Sestřenka byla o 2 roky starší, takže já jí věřila všechno, co mi řekla..včetně toho, že v té hrobce je upír. Nejspíš bych váhala, zdali si dělá srandu či to myslí vážně. Ona to ale podložila tím, že každou noc vylézá, a proto je ta ´rakev´ pootevřená .. Takže jsem jí uvěřila a při každé následující návštěvě to bylo právě to místo, kam jsme se potichu kradly a pozorovaly, zdali z té hrobky nevyleze upír…Asi nemusím dodávat, že nikdy jsme neviděly žádného upíra, co by z té hrobky vylézal… A přesto jsme tomu obě uvěřily.. Po nějakém čase jsme prásky našeho upíra i babičce a dědovi a od té doby pokaždé když se vrátím ze hřbitova, tak se mě babička zeptá: „ Zase si byla u té velké staré hrobky, viď? “ A já už ani nemusím odpovídat, přesto se pokaždé usměju a dodám: „Ano byla. …Jak jinak.“



Nevím proč tam stále chodím, když tomu už nevěřím … asi síla zvyku. Několikrát jsem se pokoušela zjistit, kdo tam byl pohřbený, ale pokaždé bez úspěchu…Je to moc starý a rytba už je zarostlá a není čitelná …

Tak.

Už mě nebaví být pořád tak hodná, milá a snažit se někomu pomáhat. Nejsem holt na některý věci zvyklá. Nidy mi nikdo neposílal denně smsky, podotýkám nikdy. Takže když je někdo začne psát, tak se nemůže divit, že moc neodpovídám. A to, že kolikrát neodepíšu..no možná to není tím, že bych nechtěla odepsat, ale chtěla! Jen nevim kolikrát co na to napsat, co na to říct. Na nic se neptáte, jen oznamujete, ale jak na to mam sakra reagovat, když na to nejsem zvyklá?? Tak sorry, ale ja na tohle fakt nemám náladu. Snažím se být milá, odepisovat skoro pokaždý, ale nikdy sem jen tak nepsala...Prostě to asi neumim, nechci, není mi to příjemný...Mám potom pocit, že se někam rvu a ten pocit nesnášim, takže radši nepíšu.


Nechte mě bejt, nenadávejte za to. Buď mě máte rádi taková jaká sem nebo se se mnou nakamaraďte.. to je jen na vás. Bez taktakových lidí se obejdu... fakt že jo..no a už sem zase naštvaná.
Takhle jsem si svůj první čánek na tenhle web nepředstavovala...no co, stalo se. Příště to snad už bude pozitivnější...

Odpusť…Mám tě ráda…Ty to zvládneš….

Zvláštní pocit volnosti po buři? Jo, je to tak. Připadám si volně, vesele a mám pocit, že život nemůže být v tomto okamžiku lepší…ne, to teda nemůže! :) Jen mě občas lehce děsí to ticho..nikdo tu není..vůbec nikdo.. Nikdy mi to tu nepřipadalo tak prázdný a tichý … teď, když tu není ani Charlott, tak je tu uplný ticho….



Měli jste ji vidět, když odjížděli! Koukala se na mě a připadalo by mi to, jako takový ten nešťastný pohled.. Ty nejedeš s náma?? To my chceš říct, že mě necháš s nima jet samotnou? Proč? Prosím, nech si mě tady, já tu chci bejt s tebou … s nima je to k nevydržení!!! … Promiň Charlott, tohle je poprvý co mě tu nechají, dlouho sem za to bojovala a doufala…nakonec to vyšlo! Odpusť…Mám tě ráda…Ty to zvládneš….



Musím říct, že dnešek opravdu neměl chybu…když nepočítám, že jsme měli po ránu trochu tichou domácnost…



Možná to bylo tím horkem venku…A nebo tím, že mám celkově radost ze všeho..tak nějak :)



Dneska jsem měla pocit, takový ten, co jsem čekala, že ucítím až mi bude 15, ale tenkrát sem tak šťastná nebyla…ne, vůbec… Možná je to ten pocit, když je vám 18..Ano, nejspíš ano..v tu chvíli máte pocit, že vám celý Svět i váš život leží u nohou a Vy, jen Vy můžete s tím dělat co chcete, co vás napadne… Jít kamkoliv, křičet jakkoli na celý byt, plakat, litovat, ale i radovat se..můžete cokoliv, vše je dovoleno..tečka…schváleno..potvrzeno a odesláno….