Myslím, že ne všechny věci jsou tak strašné a nudné jako se na první pohled jeví.
Někdy nám připadá, že nemůžeme jít dál, že se některé věci nemůžou stát, ale přesto jdeme dál, a věci kolem se dějí. Každou setinu vteřiny se mění Svět kolem nás. Jen ti z nás, kteří mají dostatek času a trpělivosti si těchto maličkých změn mohou všimnout. Je to něco jako poklad schovaný v maličké plechové krabičce několik metrů pod zemí.
Když sem byla malá, jezdila jsem k prarodičům každé prázdniny. Pokaždé, když tu byla sestřenka, tak jsme podnikaly nějaké dobrodružství, pokaždé jsme se zabavily… Čas od času nás děda vzal na hřbitov a když děda šel pro vodu, tak jsme se rozutekly po hřbitově a pátraly po zajímavých hrobech. Nevím proč, vždycky mě hřbitovy něčím přitahovaly..jako když vás někdo lákal do cirkusu nebo na řetízkář .. sem asi divný dítě :D
Jednou jsme narazily na takový starý hrob ve tvaru rakve ( jen bych asi měla zmínit, že ta ´rakev´ byla z kamene… ) Obyčejný starý hrob. Sestřenka byla o 2 roky starší, takže já jí věřila všechno, co mi řekla..včetně toho, že v té hrobce je upír. Nejspíš bych váhala, zdali si dělá srandu či to myslí vážně. Ona to ale podložila tím, že každou noc vylézá, a proto je ta ´rakev´ pootevřená .. Takže jsem jí uvěřila a při každé následující návštěvě to bylo právě to místo, kam jsme se potichu kradly a pozorovaly, zdali z té hrobky nevyleze upír…Asi nemusím dodávat, že nikdy jsme neviděly žádného upíra, co by z té hrobky vylézal… A přesto jsme tomu obě uvěřily.. Po nějakém čase jsme prásky našeho upíra i babičce a dědovi a od té doby pokaždé když se vrátím ze hřbitova, tak se mě babička zeptá: „ Zase si byla u té velké staré hrobky, viď? “ A já už ani nemusím odpovídat, přesto se pokaždé usměju a dodám: „Ano byla. …Jak jinak.“
Nevím proč tam stále chodím, když tomu už nevěřím … asi síla zvyku. Několikrát jsem se pokoušela zjistit, kdo tam byl pohřbený, ale pokaždé bez úspěchu…Je to moc starý a rytba už je zarostlá a není čitelná …
Žádné komentáře:
Okomentovat