Sem jelen.

Jo asi jo. Já ten Blogger stále nemůžu pochopit a to je na rozdíl od Tumblru v češtině! Fakt to nechápu. Jeden den mi to smaže příspěvek a není k nalezení a druhý den se tam zas objeví a ty následující zmizí...Alespon se změnila jedna věc..tentokrát mám ty příspěvky uložený. Jsem zvědavá, zdali do zítřka zase zmizí...

Taky sem přidala další týden na Week of Life, ikdyž sem tam pomalu neměla co dát a když sem to začala nahrávat, zjistila sem, že mi spouta fotek chybí..Takže sem pak běhala další půl hodinu po pokoji a přemýšlela co vyfotím, abych měla fotek dost.. Jsem zvědavá jestli někdy přidám týden, který by obsahoval fakt fajn záběry.. no asi ne..nemám na to tolik času..škoda...

Dneska asi poprvý mi to v obchodě uteklo strašně rychle.. Největší sranda byla s Francouzem, kterej uměl minimálně anglicky a lehce špaňělsky. Já mu povídám, že francouzsky neumim, leda tak špaňělsky. A on na mě dvě slovíčka ve španělštině a pak mlel ve frájině. Tak mu opakuju : ,, Yo no entiendo, puedes hablar en espaňol, porfavor? ´´ A on jako že jo a motal do toho tu frajinu..no byla sem fakt zmatená..nakonec sem pochopila jeho problém s pamněťovou kartou a snažila sem se mu vysvětlit, co s tim má dělat..joooo, marný.. Tak sem si řekla, že se na to můžu vykašlat, zapla google a nechala si to přeložit do frájiny...No někteří cizinci..to jsou extra případy. Když už konečně řeknu několik souvislých správných vět ve špájině, tak on zas nezná ty slovíčka, co já používám..fakt bezva. :D

Pak dorazil ten magor Martin, no jeho šokovanej výraz a nedostatek slov co říct, když si uvědomil, že tam stojim, mě fakt dostal...Sem myslela, že dostanu záchvat smíchu a složim se tam..ale pokusila sem se to vydržet..on se nezdržel .. Zdrhal co nejrychleji to šlo a pak se musel vrátit, protože mu došlo, že si nevzal zakázky na další den.. :D Fakt magor..a to Lucce tvrdil, že se změnil..neřekla bych...uvidíme v Září. Nějak se mi do tý školy nechce, ale zároveň se i tak trochu těšim... :))

My rural vampire.

Myslím, že ne všechny věci jsou tak strašné a nudné jako se na první pohled jeví.

Někdy nám připadá, že nemůžeme jít dál, že se některé věci nemůžou stát, ale přesto jdeme dál, a věci kolem se dějí. Každou setinu vteřiny se mění Svět kolem nás. Jen ti z nás, kteří mají dostatek času a trpělivosti si těchto maličkých změn mohou všimnout. Je to něco jako poklad schovaný v maličké plechové krabičce několik metrů pod zemí.

Když sem byla malá, jezdila jsem k prarodičům každé prázdniny. Pokaždé, když tu byla sestřenka, tak jsme podnikaly nějaké dobrodružství, pokaždé jsme se zabavily… Čas od času nás děda vzal na hřbitov a když děda šel pro vodu, tak jsme se rozutekly po hřbitově a pátraly po zajímavých hrobech. Nevím proč, vždycky mě hřbitovy něčím přitahovaly..jako když vás někdo lákal do cirkusu nebo na řetízkář .. sem asi divný dítě :D



Jednou jsme narazily na takový starý hrob ve tvaru rakve ( jen bych asi měla zmínit, že ta ´rakev´ byla z kamene… ) Obyčejný starý hrob. Sestřenka byla o 2 roky starší, takže já jí věřila všechno, co mi řekla..včetně toho, že v té hrobce je upír. Nejspíš bych váhala, zdali si dělá srandu či to myslí vážně. Ona to ale podložila tím, že každou noc vylézá, a proto je ta ´rakev´ pootevřená .. Takže jsem jí uvěřila a při každé následující návštěvě to bylo právě to místo, kam jsme se potichu kradly a pozorovaly, zdali z té hrobky nevyleze upír…Asi nemusím dodávat, že nikdy jsme neviděly žádného upíra, co by z té hrobky vylézal… A přesto jsme tomu obě uvěřily.. Po nějakém čase jsme prásky našeho upíra i babičce a dědovi a od té doby pokaždé když se vrátím ze hřbitova, tak se mě babička zeptá: „ Zase si byla u té velké staré hrobky, viď? “ A já už ani nemusím odpovídat, přesto se pokaždé usměju a dodám: „Ano byla. …Jak jinak.“



Nevím proč tam stále chodím, když tomu už nevěřím … asi síla zvyku. Několikrát jsem se pokoušela zjistit, kdo tam byl pohřbený, ale pokaždé bez úspěchu…Je to moc starý a rytba už je zarostlá a není čitelná …

Tak.

Už mě nebaví být pořád tak hodná, milá a snažit se někomu pomáhat. Nejsem holt na některý věci zvyklá. Nidy mi nikdo neposílal denně smsky, podotýkám nikdy. Takže když je někdo začne psát, tak se nemůže divit, že moc neodpovídám. A to, že kolikrát neodepíšu..no možná to není tím, že bych nechtěla odepsat, ale chtěla! Jen nevim kolikrát co na to napsat, co na to říct. Na nic se neptáte, jen oznamujete, ale jak na to mam sakra reagovat, když na to nejsem zvyklá?? Tak sorry, ale ja na tohle fakt nemám náladu. Snažím se být milá, odepisovat skoro pokaždý, ale nikdy sem jen tak nepsala...Prostě to asi neumim, nechci, není mi to příjemný...Mám potom pocit, že se někam rvu a ten pocit nesnášim, takže radši nepíšu.


Nechte mě bejt, nenadávejte za to. Buď mě máte rádi taková jaká sem nebo se se mnou nakamaraďte.. to je jen na vás. Bez taktakových lidí se obejdu... fakt že jo..no a už sem zase naštvaná.
Takhle jsem si svůj první čánek na tenhle web nepředstavovala...no co, stalo se. Příště to snad už bude pozitivnější...

Odpusť…Mám tě ráda…Ty to zvládneš….

Zvláštní pocit volnosti po buři? Jo, je to tak. Připadám si volně, vesele a mám pocit, že život nemůže být v tomto okamžiku lepší…ne, to teda nemůže! :) Jen mě občas lehce děsí to ticho..nikdo tu není..vůbec nikdo.. Nikdy mi to tu nepřipadalo tak prázdný a tichý … teď, když tu není ani Charlott, tak je tu uplný ticho….



Měli jste ji vidět, když odjížděli! Koukala se na mě a připadalo by mi to, jako takový ten nešťastný pohled.. Ty nejedeš s náma?? To my chceš říct, že mě necháš s nima jet samotnou? Proč? Prosím, nech si mě tady, já tu chci bejt s tebou … s nima je to k nevydržení!!! … Promiň Charlott, tohle je poprvý co mě tu nechají, dlouho sem za to bojovala a doufala…nakonec to vyšlo! Odpusť…Mám tě ráda…Ty to zvládneš….



Musím říct, že dnešek opravdu neměl chybu…když nepočítám, že jsme měli po ránu trochu tichou domácnost…



Možná to bylo tím horkem venku…A nebo tím, že mám celkově radost ze všeho..tak nějak :)



Dneska jsem měla pocit, takový ten, co jsem čekala, že ucítím až mi bude 15, ale tenkrát sem tak šťastná nebyla…ne, vůbec… Možná je to ten pocit, když je vám 18..Ano, nejspíš ano..v tu chvíli máte pocit, že vám celý Svět i váš život leží u nohou a Vy, jen Vy můžete s tím dělat co chcete, co vás napadne… Jít kamkoliv, křičet jakkoli na celý byt, plakat, litovat, ale i radovat se..můžete cokoliv, vše je dovoleno..tečka…schváleno..potvrzeno a odesláno….